John Callahan: Biyaniyan Boeing 747 Japonî Dişopandin

26. 09. 2017
6. Konferansa Navneteweyî ya Exopolîtîk, dîrok û ruhanî

Jsem bývalým šéfem divize dopravních leteckých nehod a jejich vyšetřovatelem u Federální letecké agentury (FAA) ve Washington D.C. Chci vám podat svědectví o událostech, které se staly roku 1986.

Celé to začalo telefonátem lidí z Aljašky: Máme tu problém. Celá kancelář je plná novinářů a my nevíme co ji máme říct. Minulý víkend jsme tu měli pozorování UFO které stíhalo 747 napříč oblohou po více jak 30 minut nebo tak nějak. Zjevně někdo o tom mluvil a my teď tady máme ty lidi od novin přímo v kanceláři a my bychom chtěli vědět co jim máme na to říct.

Byl jsem dlouholetým vládním zaměstnancem. Řekl jsem jim to, co jsem obvykle v takových případech říkal: Nad celým případem probíhá intenzivní vyšetřování a že se snažíme je dát všechny informace dohromady. Řekl jsem jim, že chci všechny disky a kazety -všechna data, která mají k dispozici, poslat do našeho technického centra v Atlantic City.

Ti hoši zavolali armádě a řekli jim, že chtějí všechny pásky. FAA totiž kontroluje veškerý letecký provoz nad územím Spojených států a jeho přilehlými teritorii. To nespadá do kompetencí armádního letectva. Tihle hoši střílejí jenom rakety. Tahle pravomoc patří vládě Spojených států a je kontrolována prostřednictvím FAA.

Armáda na to odpověděla, že kazety zmizely, a že je musí dohledat. Říkal jsem si že je to záhada že vojenské záznamy zmizely. To nebylo správně. Standardně jsme uchovávaly radarové záznamy po dobu 15 až 30 dnů. To byl první náznak toho, že armáda ví něco, co my nevíme – že ví, kdo byli ti návštěvníci a že armáda nechce, aby se kdokoliv další o tom dozvěděl. A samozřejmě lidé na nejnižších postech neměli nejmenší tušení o tom co se nad nimi děje. Dělali jen to, co se jim řeklo. Jestli kazety mají zmizet nebo být k dispozici – o víc se nestarali.

Administrátor FAA poslal mne a mého šéfa do Atlantic City, abychom zjistili jestli se máme něčeho obávat. Zpracování těch dát nám zabralo dva dny. Měli jsme k dispozici kompletní data z pozičních radarů včetně audio záznamu konverzace mezi posádkou letadla a kontrolními věžemi. Dokázali jsme přesně zrekonstruovat, jak celý incident probíhal. Boeing 747 Japanese Airlines právě přilétal ze severozápadu Aljašky ve výšce mezi 9 až 11 km. Bylo právě 23:00. Pilot se ptal letové kontroly, zda je na této letové hladině nějaký další provoz. Letová kontrola odpověděla že ne. Pilot odpověděl, že má cíl na svých pozičních 11 hodinách nebo 1 hodině v přibližné vzdálenosti 13 km.

Boeing 747 má na špičce nosu vlastní radar pro sledování počasí. Tenhle radar zaznamenal obrovský objekt. Pilot ten objekt viděl na vlastní oči a popsal jej jako obrovský balón s barevnými světly obíhající mi kolem dokola. Ta věc byla minimálně tak velká jako čtyři letadla Boeing 747!

Armádní řízení letového provozu řeklo: vidíme to 56 km severně od Anchorage. Kdo to je na těch jejích 11 nebo 1 hodině? Řízení FAA odpovědělo: Nemáme tam žádnou leteckou dopravu. Máte tam někoho vy? Řízení armády odpovědělo: To není naše. Náš provoz je západním směrem.

Během celé operace japonský pilot několikrát řekl: Je to na 11 hodinách. Ne – je to na jedné hodině. Ne – teď je to zase na třech hodinách. ETV kroužil okolo jeho 747.

Armáda měla v té době k dispozici několik radarových systémů: jeden výškový radar, další pro velký rozsah a také pro krátký dosah na blízké cíle. Dá se tedy předpokládat, že pokud by ber neviděli na jednom radaru, objevilo by se to na jiném. To se také stalo. Když posloucháte záznam armádní kontrolní věže, hlásí: „Máme to na výškovém radaru a na radaru s krátkým dosahem.“.

Tohle celé se dělo během 35 minut. ETV bylo v jedné pozici nebo ve druhé a stále sledovalo Japonský Boeing 747. Po chvíli letadlo změnilo výšku. ETV s ním zůstalo stále v kontaktu. Letadlo dostalo příkaz, aby udělalo otočku o 360°. Když sedíte v 747 tak udělat něco takového zabere pár minut a vyžaduje to hodně místa. I přesto ETV zůstalo s letadlem na dohled. Objekt měnil pozice mezi předkem, zadkem a boky letadla. Pohyboval se mezi pozicemi velmi rychle vždy s odstupem kolem 10 km.

Nakonec, když už Japonská 747 měla jít na přistání, bylo v dosahu ještě jedno letadlo pod značkou United Airlines. Kontrolní věž informovala UA, že J747 je pronásledováno od ETV a požádala UA, aby zůstalo v dosahu a ověřilo to. UA věži potvrdilo, že to udělá. Takže UA nasměrovali blíž k J747 a postrčili jej, aby dohnali Japonský Boing. Když se letadla k sobě přiblížila, UA potvrdilo pozorování. Následně se chystalo jít na přistání. ETV jej následovalo až k letišti, kdy těsně po přistání na ranveji ETV zmizelo.

Když v FAA četli finální zprávu z průběhu letu, rozhodli se to v zájmu vlastní pověsti ututlat. Nemůžete říct, že jste viděli cíl, když nedokážete říct, co to přesně bylo.

Následující den jsme se vrátili na centrálu FAA. Zavolal si nás administrátor FAA (v té době admirál Engen) a dotazoval se mne a mého šéfa, zda s tím úkolem máme problém nebo ne? Řekli jsme mu: „Máme video té věci a vypadá to, že by tam mohlo něco být.“ FAA administrátor nás požádal o krátkou pětiminutovou zprávu o tom, co se stalo. Po skončení nám dal najevo, že o tom nemáme s nikým mluvit, dokud nám nedá zelenou.

Následující den mi volal někdo od Výzkumné studijní skupiny buď od prezidenta Regana nebo CIA. Ptali se mne na ten incident. Řekl jsem: „Nevím o čem mluvíte. Měl byste nejspíše zavolat admirálu Engenovi.“. O několik minut později jsem měl telefonát od admirála Engena, že na zítřejší den ráno v 9:00 naplánoval schůzku do oválné místnosti s tím, že máme vzít všechny materiály, které máme k dispozici a dát jim všechno, o co si řeknou.

Vzal jsem tedy sebou všechny lidi z Technologického Centra, kteří měli všechny ty krabice dat, která jsme vytiskli, že to celé zaplnilo místnost až po strop. V místnosti seděli tři lidi od FBI, tři od CIA a tři od Regana z Výzkumné studijní skupiny. O zbytku netuším, co byli čas, ale byli naprosto šokovaní.

Ukázali jsme jim video. Pak měli spoustu otázek o radiových frekvencích, vyladění antény, kolik radarů a antén to sledovalo a jak byla ta data zpracována. Byli z toho šokovaní – bylo to totiž poprvé, kdy měli k dispozici 30 minut radarových záznamů o pozorování TVS.

Když se mne ptali, co si o tom myslím, odpověděl jsem, že to vypadá tak jako, že tam nahoře je ETV. Důvod, proč něco takového nebylo běžné, byl ten, že na letadlo to bylo příliš velké a tvrdit, že šlo meteorologický jev bylo obtížné, protože ten Japonský pilot to viděl a nakreslil obrázek, jak to vypadalo.

Když ta prezentace skončila, jeden ze CIA nařídil všem přísahat, že tahle věc se nikdy nestala a že tahle schůzka se nikdy nekonala a že tahle záležitost nebyla nikdy nahrána. Řekl nám doslova, že pokud bychom s tím kdokoliv vyšli na Americkou veřejnost, způsobí to paniku napříč celými státy.

Pánové z tajných služeb si vzali všechna data z místnosti sebou. Jenom já jsem měl originály u sebe na stole v kanceláři. Nikdo je po mne nechtěl a nikdo se po nich neptal, takže jsem jim je nedal. A když jsem o několik let později odešel ze služby, vzal jsem si to sebou. Leželo to u mne v garáži až do této chvíle.

Sueneé: Poprvé prezentováno v roce 2001 v National Press zorganizovaném Steven Greerem.

Nákres ETV lodi podle pilota

Steven Greer: Dali jsme [tehdy novinářům] k dispozici veškerá data včetně videa z radaru, přepisy komunikace ATC, FAA záznamy a sjetiny z počítačů celé události. Tragedií [japonského] pilota bylo, že jej donutili, aby o tom mlčel a nedobrovolně jej posadili do kanceláře, aby o tom s nikým nemohl mluvit.

Armádní řízení letového provozu potvrdilo, že ber viděli. FAA potvrdilo, že ber viděli. FAA o několik dní později vydalo tiskovou zprávu pro veřejnost, že nic neviděli, že viděli něco jiného a že šlo jen o zmatek a nedorozumění, který zaměstnal pár lidí bez většího významu.

Jenže kde jinde byste se měli dozvědět o pozorování ETV? Pokud byste se pokoušeli dneska bavit o UFO nebo ET dostáváte se do pozice zesměšnění. To je nejspíše ten hlavní důvod, proč se o tom na veřejnosti nemluví. Osobně jsem si ale jistý, že jsem viděl ETV jak (pro)následuje japonský Boeing 747 napříč oblohou a to přes půlhodiny na radaru. A ta věc byla rychlejší než cokoliv o čem vím, že měla v té době vláda k dispozici.

Senior NCO (služebně starší) z NORAD. Stranou mi řekli, že o tom vědí. Řekli mi, že je o tom záznam, který se dá dohledat – je asi dva centimetry tlustý a první dvě stránky jsou hustým popisem celého incidentu. Zbytek je o psychologickém profilu [těch, co v tom byli zapletení], vaší rodině, pokrevní linii a všem ostatním.

Když po tom půjdou Air Force (Vzdušené síly), můžou vás zdiskreditovat. Můžou říci, že jste byli na drogách, nebo vaše matka byla komunistka, nebo cokoliv jiného, co by vás mohlo poškodit. Nebudete mít šanci se bránit a strávíte tři a půl roku kdesi na Severním pólu jako meteorolog kontrolující balonky bez možnosti cokoliv říct. Takže ta zpráva byla naprosto hlasitá a jasná: budeš prostě držet hubu a nikomu nic neřekneš!

Gotarên wekhev