Edgar Cayce: Ruhê Pîroz (18.): Strength di koman de ye

10. 05. 2017
6. Konferansa Navneteweyî ya Exopolîtîk, dîrok û ruhanî

Pêşkêş:

Právě dnes se stalo něco, čemu se při každém psaní bráním a vždy pak pokorně beru do rukou knihu Edgara Cayceho. Tento článek je první, který mi to nedovolil. Pár minut před tím, než jsem začala psát, mi přišla smska od kamaráda se zněním: Píšeš ze Srdce. Tak tedy ano, tohle bude ze srdce. Právě se otevírá a posílá mi příběh, který mám sdílet. Můj vlastní příběh. Z lásky k Vám čtenářům tu výzvu přijímám a oddávám se:

V těchto krásných májových dnech, ve dnech kvetoucích šeříků a zamilovaných dvojic, si možná spousta z nás dovolí podívat se do hloubky své duše a zrekapitulovat svůj projevený svět. Ať už díky Edgarovi píšu o čemkoli, věřte, že to dělám hlavně z příjemného pocitu ze psaní. Není v tom žádný velký záměr, protože kdo má Edgara Cayce pod kůží, většinu těchto věcí zná, a koho nezajímají, toho mé podání nedonutí ani číst, ani pracovat. Ze skupiny, která se ráda začte a nechá se obohatit, bych ráda povzbudila ty, kteří cítí v mých slovech pravdu, aby si našli svůj směr, který je propojí s podobně smýšlejícími bytostmi. Proč? Protože ve skupinách je síla. Na počátku práce s mým vnitřním světem jsem mohla slyšet krásná a moudrá slova: „Jestliže chceš jednou dělat nějakou profesi, stýkej se už teď s lidmi, kteří ji dělají, a brzy budeš toho všeho součástí.“

 

Jak jsem jen přijímala

Neuběhlo ani půl roku od toho okamžiku, kdy jsem zaslechla výše psanou větu, a poznala jsem kraniosakrální osteopatii. V té době jsem věděla, že se mé manželství rozpadá a že není síla, která by mě s mým mužem zase spojila, protože naše cesty už delší dobu vedly každá jinam. Na té mé se objevilo kranio. Přišlo v trochu smutné době, ale od začátku jsem věděla, že ho chci dělat celý život. Přikládala jsem ruce a učila se pracovat s vnitřními pohyby našich těl, kde proudí spousta tekutin, krev, míza, mozkomíšní mok, kde pulsují svaly a šlachy a kde se pohybují orgány podle toho, co kdy prožily. Nikdy bych si nemyslela, že budu zvládat pracovat s lidmi tak, jako náš učitel, že dokážu být tak pevným majákem i v těch nejhlubších trápeních klientů, se kterými se v praxi terapeut potkává. Na počátku jsem byla hlavně nadšená. Dokázala jsem po chvilkovém nacítění se na fascie člověka objevit hluboce uložené vzpomínky buněk, zranění z raného dětství nebo porodu, a věnovat jim péči, kterou tenkrát nedostaly. To přinášelo velkou moc, kterou jsem se musela naučit transformovat na pokoru, abych mohla pokračovat dál.

To nevymyslíš

V té době jsem prodávala dětskou obuv v Radotíně a potkávala tak spoustu maminek. Některé měly postižené nebo často nemocné děti a já jim mohla předat ve vyprávění krásu krania. Ženy byly nadšené a tak jsem je odesílala na terapie za svým učitelem. Jednu maminku odmítl. Její malé holčičce od narození nerostla díky zlomenině při porodu noha. Maminka hledala pomoc, kde se dalo. Netroufla jsem si s malou po pár měsících praxe s kraniem pracovat, ale ona byla neúnavná ve svém hledání, až našla člověka, který už delší dobu pracoval s kraniosakrální biodynamikou a domluvila s ním, že mě naučí se o holčičku starat a dávat jí ošetření. A tak jsem poznala jednoho ze svých budoucích kolegů, muže, který v té době založil Asociaci kraniosakrálních biodynamiků, buddhistu, podle mého názoru i bodhisattvu, který mi dával první lekce a ošetření biodynamiky zdarma.

Studium biodynamiky

V té době jsem byla studentka osteopatie, práce biodynamiky mi přišla nadčasová a pro mé vnímání nedosažitelná. Když jsem se dívala na celý team terapeutů Asociace, blesklo mi hlavou: „Tak s těmi budu jednou spolupracovat.“ Usmála jsem se své troufalosti a rychle tu představu překryla realitou, kterou jsem zažívala. Studium biodynamiky stojí cca sto tisíc a navíc čas, který bych tomu musela obětovat, jsem v té době doopravdy neměla. I tak jsem se dál setkávala se všemi terapeuty, které mi bylo dovoleno poznat. Jednoho dne jsem ošetřovala muže, kterému se terapie nesmírně líbila a hned ji chtěl studovat. Měl peníze, měl na studium biodynamiky i čas. Dostala jsem takový vztek, že já bych nemohla, že jsem se ještě ten den přihlásila také, bez ohledu na to, že jsem byla zaměstnaná a bez peněz….a jak to dopadlo? Po dvou letech jsem dokončila výcvik kraniosakrální biodynamiky ve Všenorech a mohla si otevřít soukromou praxi. Stala se terapeutkou kraniosakrální biodynamiky. Věřím, že hlavně síla celé skupiny mi dodávala tolik potřebnou energii. Poznávala jsem terapeuty jako citlivé a vnímavé lidi, zažívala jsem s nimi spoustu jejich osobních příběhů, podporovala jsem je stejně tak, jako oni začali podporovat mě. V jejich přítomnosti jsem vždy věděla, že jsem správně, že jsem na té své cestě.

Není universální rada, je jen universální síla

Dnes jsem členkou výkonného výboru Asociace terapeutů krania a lidé, kteří začínají, potkávají mimo jiné terapeuty i mně. Dávám vše, co jsem s takovou láskou a péčí získala. Protože věřím tomu, že kdo dostává lásku, musel jí někdy hodně dát. Chtěla bych posílit všechny z Vás, kteří jdete po cestě, co není úplně Vaše. Kdo je tam, cítí sílu mých slov. Seberte odvahu a dovolte si alespoň v představách udělat první krok směrem k nové cestě. Poznejte někoho, kdo na té cestě už je, seznamte se se zpěvákem, jestli toužíte po tom zpívat, poznejte světoznámého kuchaře, jestli sníte o tom se jím stát, potkejte se se spisovatelem a zeptejte se ho, jak se to stalo, že on vydává a vy ještě ne…není žádná universální rada, je jen universální síla. A dveře k ní otvírá odvaha.

 Energie Zdroje je tak silná, že se nedá s ničím zaměnit

Naše mysl je opička, nepozná, jestli to, co zažíváme, se doopravdy děje, nebo si to jen představujeme. Proto existuje spojení „Síla představivosti“, proto mají myšlenky takovou moc. Věřím v to, že pro Vaši pravou cestu jste se rozhodli ještě před zrozením a jediný, kdo Vám brání v tom na ní nastoupit, je Vaše Ego. Srdce ví, cítí a touží. Hlava to obvykle krásně blokuje. Ale když se pak při terapii zeptám klienta na pocit, který vnímá, když dělá to, co ho doopravdy baví, na židli proti mně začne svítit Slunce. Energie Zdroje je tak silná, že se nedá s ničím zaměnit a my ji všichni známe. Těšme se z každého okamžiku stejně jako z pátku odpoledne, dovolme si sobotní ráno každou minutu našeho života. Ano, slyším, že to přeci nejde, že to není tak jednoduché…a tak to žijeme složitě. V šesti letech jsme všichni věděli, čím chceme být. Muži, ruku na srdce, nebyl popelář nebo hasič největším snem každého kluka? Byli bychom vidět, dělali bychom práci, která by byla potřebná, jezdili bychom velkým autem, byli na vzduchu, každý by nás znal. A hned v první třídě jsme se dozvěděli, že popelář je práce pro ty, co se neučí, že dostávají nejmíň peněz, a že když se nebudeme učit, budou z nás také popeláři. Skupina sympaťáků na stupátkách velkých aut se pro nás rychle stala tou, kterou je dobré pohrdat. Ve třetí třídě už žádný z kluků nechtěl být popelářem. Hasiče Vám nejspíš vytloukla z hlavy starostlivá maminka.

A tak bych mohla pokračovat. Největší odvaha je vyjít na tu svou vlastní cestu, kterou cítíme ve svém srdci. A to ví jen ono. Zavřete si oči, představte si svou cestu, spojte se s pocitem, který na ní máte. Nic víc není potřeba. Vše ostatní přijde samo. Vesmír Vám přinese možnost udělat první krok. Možná jste ho už udělali, anebo jste na té pomyslné cestě dlouho a rádi. Zůstávejte bdělí k přítomnému okamžiku. Změna se může udát právě teď, jako se to stalo mně při psaní tohoto článku.

 

Exercise:

Dnes poprvé tedy není z dílny Edgara Cayceho, ale z práce, která vychází z terapií kraniosakrální biodynamiky:

  • Sedněte si pohodlně na místo, které je pro Vás známé a bezpečné.
  • Zavřete si oči a vnímejte svůj dech. Celé tělo se uvolňuje, usazuje, ztišuje.
  • Představte si pocit, který zažíváte, když děláte to, co Vás moc baví. V těle ucítíte známý příjemný pocit, nezaměnitelný, dalo by se říct až neopustitelný. To je Váš Zdroj. Cítíte ho na určitém místě na těle, např. na hrudníku, jako určitou kvalitu, např. hřejivé jiskřivé teplo. Prozkoumejte ten pocit, prohlížejte si ho, prosyťte se jím, staňte se jeho součástí.
  • Takhle to vypadá, když se cítím šťastný /á/. Od této chvíle k němu budete mít přístup kdykoli se Vám zachce. Máte ho vždy s sebou, můžete ho vnímat i v okamžicích, kdy cítíte smutek, úzkost nebo strach. Nikdy nezmizí, jen může být překrytý jiným pocitem nebo emocí.
  • Na své pravé cestě zažijete tento pocit naprosto spontánně.

 

S jedním křídlem se létat nedá

Zdroj je jako hranol, který se skládá ze čtyř stěn – lásky, moudrosti, energie a klidu. Jdou ruku v ruce a je zdravé je rozvíjet současně, protože s jedním křídlem se létat nedá. A o tom snad někdy příště. Pište, sdílejte, spojujte se se svým Zdrojem. K tomu Vám přeji odvahu.

Edita Polenová – kraniosakrální biodynamika

Destûrê

    Edgar Cayce: Riya Xwe Bi Xwe

    Beşên din ji rêzê